Součástí pravidelné aktivity KPŽ ŽU jsou již tradičně výběrové exkurze na různá pracoviště související s dopravou, hlavně tou železniční. Tento semestr byla jako první v plánu již opakovaná exkurze do areálu košických železáren U. S.Steel.
Dne 10. 3. 2015 se tedy 15 členů našeho klubu vydalo ranním vlakem z Žiliny do druhého největšího slovenského města. I přes výluku a překvapivou absenci tramvají na staničním náměstí se nám nakonec jakožto studentům dopravní školy podařilo úspěšně se dostat ke vstupu do areálu největších slovenských železáren, a to za pomoci známé košické tramvajové rychlodráhy, která pro některé z nás tvořila zážitek sama o sobě.
V budově vnějších vztahů jsme kromě přivítání absolvovali projekci filmu o korporaci a menší diskusi s naším průvodcem. Tématem byla nejen výroba oceli, ale i naše vize budoucnosti dopravy. A co víc je pro nás benjamínky železničáře více přínosné, než konfrontace školsky nabytých znalostí či představ s praxí a realitou?
Zanedlouho jsme se přesunuli k připravenému mikrobusu, který nás převezl přes ostře střeženou vrátnici do samotného vnitřku areálu. V další budově se nás ujali pracovníci zajišťující pracovní oblečení a tak jsme každý podle své velikosti vyfasovali slušivý mundúr – reflexní kalhoty, vkusný kabát, rukavice, brýle, nezničitelně vypadající boty a dokonce i síťku na vlasy – zkrátka kompletní péče. Po převlečení nám už nic nebránilo se přesunout opět mikrobusem na odborná pracoviště.
To, že se skutečně nacházíme v areálu s největší železniční vlečkou na Slovensku, nám bylo brzy jasné podle nespočetného množství přejezdů, které nás kvůli nutnému zastavení na každém z nich brzy začaly obtěžovat, ale byli jsme trpěliví a díky tomu jsme se mohli dostat například na pracoviště železničního dispečera, vedoucího směny, nebo na stavědlo. Zde jsme byli rámcově seznámeni s řízením vlakové dopravy v areálu a dozvěděli se plno zajímavostí. Například odlišnosti oproti běžnému provozu na drahách ŽSR: stroboskopy na lokomotivách, nebo třeba maximální rychlost 16 kilometrů za hodinu, což vychází z hodnoty 10 mil za hodinu. U. S. Steel Košice má přece americké kořeny, z čehož plynou nejen tato pozoruhodná opatření, ale také důraz na vysokou kvalitu výsledného zboží. A jen tak pro zajímavost, ona například i současná nejvyšší rychlost na našich železnicích – 160 km/h – vychází z anglosaských 100 mil za hodinu.
Další zastávkou byly haly na údržbu a opravu železničních vozidel. Vedení firmy nás skvěle vybavilo i bezdrátovými sluchátky a mikrofonem, takže jsme slyšeli výklad našich průvodců i například během hlučného provozu soustruhu železničních dvoukolí. Po dalších mnoha zajímavostech jsme se přesunuli k rotačním výklopníkům železničních vozů, kde naši pozornost upoutalo nejen samotné otáčení vagónů, ale také třebas automatizované lokomotivy pro posun.
Abychom zažili i něco z „pravých oceláren“, tak jsme se byli podívat do blízkosti vysoké pece a z dálky viděli, jak se rozžhavené železo plní do speciálních mnohanápravových vozů. Následovala návštěva linky na výrobu vysoce kvalitní ocele, kde jsme si povšimli zejména komplexní automatizace a samozřejmě – pro nás zajímavého – nakládání hotových svitků do železničních vozů.
Celá exkurze utekla jako voda a my jsme se odebrali opět do šaten, před kterými nám také bylo dovoleno si udělat jedinou fotku ze zdejšího areálu. Poté už nám nic nebránilo přesunout se směrem zpátky do města, kde jsme tentokrát neukájeli naše zvědavé mozky, ale hladové žaludky. Mockrát děkujeme vedení U. S. Steel za zprostředkování ojedinělého zážitku a budeme se těšit na spolupráci v budoucnu, aby si podobné cenné zkušenosti mohli odnést i další členové našeho spolku.
Michal Hranický